Po několika vzkazech, jestli něco nebudeme zase pořádat, jsem se rozhodla, že LD opět uspořádají závody. Tentokrát opět něco extra, něco jiného. Přemýšlela jsem, jak udělat naše závody trochu jiné a aby si je lidé pamatovali.
Nejprve název a pak to ostatní.Vybírala jsem poháry a přemýšlela o názvu. Pak mě napadlo, proč nepokračovat v závodech, které jsme kdysi pořádali ještě ze Agility Hodonín. Uspořádáme další závod, který bude pískat sám Áres. Dušan souhlasil a tak jsem vykopla propozice s názvem Áresův návrat. Závody jsme se rozhodli uspořádat na půdě Kyjovského cvičáku, protože po poslední zkušenosti ze záchodama na Orlu jsem se bála, že se zase něco pokazí. Startovka se začala brzy plnit a než jsme se nadáli, tak byla plná. Vrtalo mi pořád hlavou, vymyslet něco jiného, než jsme doposud pořádali a pak mě to napadlo. Áres přijede na koni a my budeme jeho družina a v košících poneseme cukrovinky od našeho sponzora RACIO Břeclav a budeme je rozdávat. Tuhle novinu jsem sdělila ovečkám a ty s nadšením souhlasili. Jsou to opravdu úžasní človíčkové, kteří nezkazí žádnou legraci. Závody se kvapem blížily a v té době se mi ozval další sponzor DogPrint, výrobce potisků různých motivů na trička.
Týden chyběl do závodů a mně stále chyběly poháry, které byly se značným předstihem objednány. Napsala jsem mail a pán mi obratem odpověděl, že je v pondělí zabalí a v úterý je mám. Medailičky nám dělala moc šikovná paní Romana Nagyová a její firma CZArt. V úterý poháry přišly a mě se chtělo brečet – pár dnů do závodů a místo „O Afroditin pohár“ se na štítkách třpytilo „ O Afroditní pohár“. Pán naštěstí mou reklamaci vyřídil velmi rychle a já ve čtvrtek lepila nové, tentokrát správně štítky.
V pátek jsme se sbalili a jeli do Kyjova, kde jsme měli naplánovaný páteční sranda závod, sobotní cvičení a nedělní závody. Víkend to byl náročný, ale užila jsem si ho od pátku, až do neděle. Přijeli za námi i super lidičkové a dny nám utekly strašně rychle.
V neděli jsem zaúkolovala tetu Homolkovou, aby nám pomohla s přejímkou a moc jí za to děkuju. My se šli mezi tím nachystat do převleků a pro košíky. Kobylka přijela taky včas, jen byla trošku nervózní a jedna kamarádka mi řekla: „Ty chceš být vdova že jo?“. Kobylka cukala, přešlapovala a trochu drupčila, ale i tak jsme přišli na cvičák a myslím, že sklidili úspěch. Dušan, coby Áres působil na koni docela profesionálně a to díky Vendě Vacenovské, která mu dala lekci jízdy na koni (děkujeme). Dva dny před závodama nám zapůjčil helmu pan Kordula z Ratíškovic (jemu patří taky velké díky).
Pak závody mohly začít. Osvědčené výpočetní středisko Ivan Golka a Iva Momirovová se snažili a statečně se prokousávali našimi speciálními názvy kategorií. Jsou to šikulky. Během závodů jsme děkovali sponzorům a v jedné přestávce při přestavbě parkuru jsme vyhlásili vítěze trička od DogPrint. Výherkyní se stala Pája Rüdigerová a její šťastný los vylosovala fenečka kavalírka. Pak přišlo vyhlášení a konec. Příprava závodů je tak náročná a pak to uteče, ani nevíte jak.
Děkujeme všem, co se podíleli na našich závodech..Sponzorům RACIO Břeclav, firmě DogPrint, Zdeničce Kouřilové za možnost pořádat závody na jejich cvičáku, za výbornou kantýnu a paním a panu kantýnským, kteří se o nás tak vzorně starali, panu Kouřilovi za super steaky, které byly fakt výborné, výpočetnímu středisku, tetě Homolkové za výpomoc, stejně tak za výpomoc spřáteleným klubíkům Flying Paws Sedlec a zahraničnímu klubíku All Stars Bratislava, našim ovečkám, které se snažili o zdárný průběh přestavby parkurů a výpomoci, samozřejmě taky Áresovi, který celý den pozoroval naše snažení na parkuru. A děkujeme paní Blance Pokorné a její kobylce, že to obě holky vydržely. Byl to náročný den pro všechny, ale víkend to byl úžasný. Protože jsme dělali to, co nás baví a byli jsme s lidma, které máme rádi. Pokud jsem na někoho zapomněla, tak se moc omlouvám.
Lidka
